Zdobný roh S MASKARONY

Zdobení rohů, jako velice pracná a unikátní disciplína, se kterou jsme začali již před 20 lety. Unikátnost této techniky spočívá v originalitě zdobení a také v jedinečnosti tvarů jednotlivých rohů. Ke každému je tedy třeba přistupovat tak, jako kdybychom vždy vytvářeli první kus. Nejedná se tedy o běžnou výrobní rutinu.  Montáž musíme nahrubo spojit pájením a poté sundat a opracovat. Po všech krocích (broušení, cizelování, leštění, patinování a voskování a znovu leštění) můžeme vsadit montáž zpět na roh. Důležité je stále  dbát o co nejpřesnější respektování tvaru rohu.

V Anglii se Zelený muž pokládal za keltského boha plodnosti a úrody, který byl v předkřesťanských dobách uctíván průvodem tančících dívek.

Maskaron je plastický zdobný motiv v podobě lidské tváře (ženské či mužské), častěji fantaskní (mytologické) nebo zvířecí tváře, který je hojně využíván na fasádách architektury, ale i v interiérech.

Byl to velmi oblíbený prvek v antické římské, gotické, renesanční, barokní i secesní architektuře. V antice a v renesanci se užíval hlavně ve štítech a na římsách jako akrotérion nebo centrální maska. V gotice byl využíván na konzolách přípor, na klenebních svorníkách a na chrličích. V baroku byl, podobně jako v renesanci, často umísťován do hlavních klenáků portálů či městských bran. V historismu stejně jako v secesi se objevuje hlavně jako štuková výzdoba fasád. (wikipedie)